Proč jsou jedinci s poruchou soustředění „odsouzeni“ k vyššímu riziku obezity, rakoviny i srdečních chorob? Mohou za to jejich rozladěné cirkadiánní rytmy! Ovšem ztíženou existenci mají z více důvodů…
Attention Deficit Hyperactivity Disorder, zkráceně pak ADHD, je porucha pozornosti s hyperaktivitou, která se hodně přisuzuje hlavně dětem mladšího školního věku. A to je špatně. Ukazuje se totiž, že u 80 procent „pacientů“ potíže s nesoustředěností přetrvávají do adolescence a zhruba 16 procent lidí si je přenese až do dospělosti. Z aktuálních statistik vyplývá, že syndromem ADHD trpí v České republice přibližně 14 tisíc jedinců. Zatímco někteří se s ním naučí žít celkem obstojně, pro jiné může mít doslova fatální následky.
Úskalí, s nimiž je těžké se vyrovnat
Podle nejrůznějších analytických výpočtů je u hyperaktivních „neposedů“ čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že zaviní dopravní nehodu. Trable se jim ale nevyhýbají ani v pracovní a soukromé sféře. Ti, kterým byla tato svízel dána do vínku, údajně zažívají o 46 procent více výpovědí ze zaměstnání, přičemž se častěji rozvádějí. Je to proto, že bývají vznětliví, nedochvilní, promiskuitní a neuznávají autority. Rovněž jsou pro ně typičtější tendence k depresím nebo konzumaci návykových látek. Tedy alespoň podle odborníků, kteří nedávno objevili jejich další slabinu. A rozhodně ne malou.
Všeho moc škodí. A bdělosti zvlášť
Závěry nizozemské studie uskutečněné fakultní nemocnicí VU University Medical Center informují o tom, že vážné problémy se spánkem má 75 procent dětí i dospělých s uvedenou poruchou pozornosti. Převážná většina z nich se navíc potýká s přecitlivělostí na denní světlo, což může vést ke snížené schopnosti vidění, zánětům spojivek nebo chronickým bolestem hlavy.
„Na základě našich poznatků jsme došli k názoru, že spánkové obtíže pramení z narušení cirkadiánního rytmu. Kvůli noční bdělosti a opožděným spánkovým fázím vykazují lidé s ADHD zvýšenou náchylnost k obezitě, diabetu, srdečním chorobám i rakovině. Jsme si teď téměř jistí, že ADHD a nespavost jsou dvě strany jedné fyziologické a mentální mince,“ odhaluje pozadí průzkumu Sandra Kooij, která jako spoluautorka studie a docentka psychiatrie působí ve výše zmíněné instituci. Tato specialistka zároveň dodává, že jistou léčebnou terapii mohou představovat medikamenty s obsahem melatoninu (hormon navozující ospalost).
