Dědí se barva očí a vlasů, tvar obličeje, tělesná výška, stavba těla i krevní skupina. Trauma kupodivu také, neboť zanechává jizvy v DNA, které se přenášejí z generace na generaci.
Bolesti hlavy, poruchy spánku, nechutenství, úzkost, strach i problémy s koncentrací – to jsou dobře zdokumentované bezprostřední dopady traumatických událostí (1). Nezáleží na tom, zda se jedná o dopravní nehodu, ztrátu blízkého člověka nebo násilný čin, nelze zpochybnit, že tyto stresující události mohou výrazně ovlivnit kvalitu života. A nejen to.
Ještě hlubší následky, než se myslelo
Nová studie (2) publikovaná v prestižním časopise Scientific Reports přináší znepokojující zjištění. Dle jejích poznatků silné traumatické zážitky zanechávají epigenetické „jizvy“ v DNA, které se mohou přenášet z generace na generaci. Koncept mezigeneračního traumatu vlastně není ve vědecké komunitě nový. Již dříve bylo pozorováno (3), že potomci lidí, kteří zažili něco zlého, mají vyšší pravděpodobnost vzniku depresí a dalších problémů s duševním zdravím. Nyní už odborníci více chápou, proč tomu tak je, neboť se ukazuje, že trauma ponechává měřitelné stopy přímo v našem genomu.
Dědictví, o které nikdo nestojí
Britská vědkyně Catherine Panter-Brick a její tým zkoumali DNA 48 syrských válečných rodin. Zjistili, že u matek a dětí, které prožily násilí, se změnilo 21 míst na jejich DNA. Změny se však našly i na DNA vnuků těchto žen, konkrétně na 14 místech. To jasně ukazuje, že epigenetické změny spojené s traumatem jsou skutečně dědičné a přetrvávají i po několik desetiletí. Taktéž se prokázalo, že u jedinců, kteří byli vystaveni traumatu ještě v děloze, dochází k rychlejšímu buněčnému stárnutí, což přispívá ke zvýšenému riziku různých onemocnění a psychických problémů. A zřejmě se to nedá nijak zastavit.
Zdroje: (1) www.apa.org/topics/trauma, (2) www.news.ufl.edu/2025/02/syrian-violence-epigenetics/, (3) www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK207191/
Sledujte nás na sociálních sítích:
