Vypněte na chvíli AI digitálního našeptávače, protože vaše šedá kůra mozková právě vysílá tísňové volání. Vědci přišli na to, že pouhých deset minut s umělou inteligencí dokáže schopnost přemýšlení doslova paralyzovat. To jako vážně?
Není pochyb o tom, že moderní technologie každodenní povinnosti dosti usnadňují. Je to ale ve výsledku dobře? Pro naši hlavu rozhodně ne. Mysl totiž na tuhle neustálou pomoc reaguje hodně nevděčným způsobem.
Okamžitá spása, rychlá zkáza
Když dostanete k dispozici chytrého chatbota, grafický generátor nebo bleskového korektora, produktivita logicky vyletí strmě vzhůru. Tento lákavý servis má ale svou temnou stránku, která se naplno projeví až poté, co digitální berličku odložíte. Odborníci z prestižních světových univerzit zkoumali, jak rychle se dokáže lidské myšlení adaptovat na pohodlí a co nastane, pokud musíte začít spoléhat výhradně na vlastní intelekt. Získané závěry rozsáhlého testování překvapily i samotné autory experimentu, protože destrukce autonomního uvažování nastupuje takřka okamžitě.
Když se výhoda mění v prokletí
Rozsáhlý společný výzkum, který realizovali zahraniční vědci z Carnegie Mellon University, University of Oxford, MIT a UCLA, sledoval chování více než tisícovky účastníků (1). Dobrovolníci dostali za úkol řešit matematické úlohy a testy zaměřené na porozumění textu. Jedna polovina pracovala samostatně, druhá využívala deset minut asistenci pokročilého modelu umělé inteligence. V první fázi dopadli lidé s technologickou podporou skvěle, což se dalo předpokládat. Šok nastal v závěrečné části pokusu, kdy badatelé technologickou pomoc nekompromisně vypnuli a nechali účastníky dokončit poslední otázky bez jakékoli nápovědy. Výkon hýčkané skupiny okamžitě propadl hluboko pod úroveň těch jedinců, kteří po celou dobu spoléhali pouze na své vlastní závity.
Kapitulace bez boje
Respondenti náhle odříznutí od umělého pomocníka měli o celých 20 procent horší úspěšnost při řešení úkolů oproti kontrolní skupině, která asistenta vůbec neměla k dispozici. Ačkoli se to tak trochu očekávalo, klíčové zjištění výzkumu je někde docela jinde – není to o tom, že by lidé náhle zhloupli a ztratili své vědomosti, potíž je v totální ztrátě psychické odolnosti a vytrvalosti. Účastníci, kterým výzkumníci odebrali digitální podporu, vzdávali složitější případy dvakrát častěji než obvykle.
Na tohle nemám nervy!
V praxi to vypadalo tak, že najatí dobrovolníci namísto snahy o hlubší analýzu problému složitější otázky raději rovnou přeskočili. Jejich mozek si zvykl, že odpovědi padají z nebe bez jakéhokoli úsilí, proto když bylo třeba vyvinout vlastní aktivitu, jednoduše stávkoval. Nad rozpadem vnitřní motivace a neochotou překonávat překážky kroutili hlavou i samotní experti.
Zhoubný syndrom vařené žáby
Spoluautorka uvedené vědecké práce, kterou je americká kognitivní vědkyně Grace Liu, došla k přesvědčení, že umělá inteligence odstraňuje z našich životů takzvané žádoucí obtíže (2). Jenže! Veškeré drobné překážky a intelektuální výzvy jsou pro zachování bystré paměti i kritického myšlení skutečně zásadní. Sama vědkyně pro tento bleskový vznik závislosti používá trefné označení „efekt vařené žáby“. Člověk si totiž vůbec neuvědomuje, jak pohodlná asistence plíživě eroduje jeho samostatnost. Když se pak ocitne v situaci, kdy musí vymyslet strategii, napsat dopis nebo spočítat rodinný rozpočet bez jakékoli digitální pomoci, mentální kapacita selhává, protože přichází o pravidelný trénink.
Houpe se židle i pod lékařskou diagnostikou?
Podobný varovný signál přináší také mezinárodní studie publikovaná v jistém nejmenovaném odborném časopise, která zkoumala interakci mezi lékaři a pokročilými diagnostickými programy (3). Doktoři s digitální podporou zpočátku vykazovali vynikající výsledky při odhalování onkologických rizik, ovšem dlouho to netrvalo. Problém nastal, jakmile vědci softwarovou pomoc odstranili, protože zdravotníci následně měli daleko horší diagnostickou úspěšnost než jejich kolegové, kteří po celou dobu pracovali tradičním způsobem bez moderních technologií.
Na vlastní pěst? Jedině!
Spoléhání se na externí autoritu prokazatelně otupuje profesní intuici i ostražitost, což v medicíně představuje obrovské riziko. Ukazuje se, že dlouhodobé efekty každodenního využívání těchto systémů mohou mít hluboké a těžko zvratné následky. Naše mysl zkrátka deleguje zodpovědnost na digitální pomocníky a sama přechází do úsporného režimu (4).
Zachraňme se dřív, než bude pozdě
Dá se tady vůbec zachovat zdravý rozum, a zvláště když digitální asistenty nutně potřebujeme k práci? Chce to změnit způsob, jakým se stroji komunikujeme. Vědci z původní velké studie zdůrazňují, že obrovský rozdíl dělá samotná forma zadávání dotazů. Pokud „přehodíme“ na počítač celou práci a slepě zkopírujete hotový výsledek, mozek přepíná do udržovacího režimu a prostě ochabuje. Správný přístup je naučit se využívat technologie spíše jako diskusního partnera, který poskytne pouze drobné nápovědy, zpětnou vazbu nebo inspirativní nasměrování. Takto si lze uchovat potřebné mentální napětí, jež udržuje neurony v aktivitě.
Sledujte nás na sociálních sítích:
