Šťastného člověka pozná v davu i nevidomý. Nemusí se ho ani dotýkat, ani ho nemusí slyšet. Stačí nasát vůni jeho těla. Podle nizozemských vědců totiž šťastní lidé uvolňují do svého potu pachové látky, které dokážeme nosem rozeznat. A poznáme tak, že je dotyčný šťastný. Navíc je pro nás tato emoce čichem nakažlivá.
Chemická signalizace je u zvířat velmi významná. A neméně podstatná je také u člověka, jemuž otupěl čichový orgán, díky čemuž dokáže žít ve velmi početných komunitách. Rozeznávat jednotlivé chemické signály však umíme dodnes. A jedním z těchto signálů je informace o tom, že dotyčný se nachází ve stavu štěstí. Tento pach má navíc nakažlivý charakter, takže dochází k emocionální synchronizaci. Jinými slovy, když člověk cítí tělesný pach šťastného člověka, vyvolává to v něm také pocit štěstí.
Vědci se dosud zabývali spíš signalizací strachu a znechucení. Při těchto emocích tělo také uvolňuje určité látky, které okolní lidé cítí a mohou tak poznat, že se něco děje. Či se vyvarovat nebezpečí.
Vědci z Utrechtské univerzity provedli experiment. Sesbírali trička několika osob, které je nosily při pocitu štěstí, v emočně neutrálním stavu a v úzkosti. Tato trička pak očichávali nic netušící pokusné osoby. Jejich mozky – mozky těchto pokusných osob – snímal elektromyograf, aby mohl vyhodnotit změny v aktivitě jednotlivých center. Když lidé čichali k tričku šťastného jedince, aktivovalo se jejich vlastní centrum štěstí v mozku.
„Působení potu šťastného člověka na nos jiného jedince vyvolalo veselejší výraz ve tváři než u potu neutrálních či úzkostných jedinců. Naše studie dokazuje, že nejen negativní emocionální stavy, ale také pozitivní se mohou přenášet pachem,“ tvrdí autoři z Utrechtské univerzity.
„Štěstí je blahodárné pro každého jedince na mnoha úrovních, protože obnovuje poškození způsobená negativními emocemi na kardiovaskulárním, neuroendokrinním a imunitním systému a rozšiřuje pozornost vůči kreativním myšlenkám. Lidé jsou společenští tvorové a mají schopnost sdílet tyto pozitivní účinky a to nejen viděním, slyšením a dotekem, ale také čichem,“ píší nizozemští psychologové v odborném časopise Psychological Science.
Sledujte nás na sociálních sítích:
