Existují lidé, kteří osvědčené metody přijmou a využijí ve svůj prospěch. A pak jsou tu kriticky smýšlející jedinci, kteří metodu přijmou – byť je funkční a ověřená prakticky tisíciletími –, až když přijdou na princip její účinnosti. A těmi skeptiky byli také vědci ze Stanfordu, kteří přišli na to, proč pomalé a hluboké dechy působí pozitivně na psychiku, navozují blažený stav a uklidňují celkově organismus.
Pomalé a hluboké dýchání totiž vypíná jistá nervová centra, která aktivují mozek k reakci na stres, k útěku či boji. Opačně působí krátké a povrchní dýchání. To hluboké a pomalé aktivuje v mozku centra, která navozují celkový stav uklidnění, pocitu blaženosti a uvolnění.
Tým doktora Kevina Yackleho ze Stanfordské univerzity to prokázal při experimentálních výzkumech s laboratorními zvířaty.
„Pomalé a vědomé dýchání je po staletí využíváno k podpoře uklidnění psychiky a je klinicky využíváno k potlačování nadměrného vzrušení jako při panických záchvatech,“ potvrdil doktor Yackle s tím, že to ale funguje třeba i u myší.
„Tato studie je fascinující, protože poskytuje buněčné a molekulární chápání toho, jak celá metoda funguje v mozku,“ dodává profesor Mark Kranow, spoluautor výzkumu.
Vzpruha pro paměť
Pomalé hluboké dýchání ovšem nebylo předmětem výzkumů poprvé. Pravidelné dýchání nosem, které je základem meditace, působí dle americké studie pozitivně na emoční stránku lidské bytosti.
Z experimentálního výzkumu doktorky Christiny Zelanové také vyplývá, že mozek si pamatuje informaci lépe, pokud si ji člověk memoruje při nádechu.
„Jedním z velkých objevů této studie je dramatický rozdíl v aktivitě mozku mezi nadechováním a vydechováním. Když nadechujete, zjistili jsme, že stimulujete neurony v olfaktorické kůře, amygdale, hippokampu a v celém limbickém systému. Při výdechu se synchronizují mozkové oscilace napříč limbickým systémem,“ tvrdí doktorka Zelanová z Northwestern University v Chicagu.
Sledujte nás na sociálních sítích:
