Málo se hýbeme, protože většinu dne prosedíme v práci u počítače nebo na gauči před televizí. Kdyby se vám podařilo množství času stráveného v nečinnosti omezit, můžete si prodloužit život až o několik měsíců!
Otázka k hlubokému zamyšlení – jak byste dnešní dobu popsali vy? Je podle vás stresující? Příliš rychlá? Extrémně drahá? Anebo snad všechno dohromady? Každopádně se v ní nějak moc sedí. Tedy, alespoň takový je názor odborníků, podle kterých je tento nešvar pomyslným hřebíkem do rakve (1).
Nový svět otevřel nové možnosti
Lidské tělo je od přírody navrženo tak, aby se pohybovalo. Vždyť do jeho současné podoby ho zformovaly miliony let lovu, farmaření i intenzivní manuální práce. Jenže ouha, přišel zlom. Nyní se ocitáme se v časech, kdy nám věda i nejrůznější technologie usnadňují existenci, jak to jenom jde. Výsledek je ten, že pokud vyloženě nechceme, nemusíme se kdovíjak namáhat. K dispozici totiž máme dopravní prostředky, internet, robotické domácí spotřebiče i donáškové služby potravin, které nám dovolují lenivět. Ze sedavého životního stylu se tak stal globální problém, který si na zdraví pochopitelně vybírá svou daň (1, 2).
Co hodina nečinnosti, to větší riziko
Poukázali na to kromě jiných i brazilští vědci, kteří analyzovali data z 54 zemí. Na základě získaných analýz a statistik došli k přesvědčení, že sezení více jak tři hodiny denně skutečně zkracuje život, neboť souvisí s předčasným úmrtím. Jejich studie, kterou publikoval měsíční recenzovaný magazín American Journal of Preventive Medicine (3), tak upozorňuje na to, že pokud dobu strávenou na židli i gauči omezíme, můžeme na tomto světě servat klidně i o pár měsíců déle. A vůbec v případě, kdy fyzickou aktivitu zkombinujeme s dostatkem kvalitního spánku a vyváženým jídelníčkem. Pro ještě větší šance na dlouhověkost bychom se také neměli stresovat. Samozřejmě se doporučuje i omezení kouření a alkoholu. Jaké změny pro své vlastní dobro uskutečníte vy? Raději s nimi dlouho neotálejte…
Zdroje: (1) www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5451443/, (2) názor autora, (3) www.ajpmonline.org/article/s0749-3797(16)00048-9/fulltext