Máte pocit, že jediným klíčem ke štěstí je naprostý komfort? Možná je to přesně naopak. Krátký šok z mrazu nebo prázdný žaludek nastartují tělesné procesy, o kterých se rozmazlenému já ani nezdálo. Tak do toho!
Doba, ve které žijeme, ctí pohodlnost. Domácí termostaty máme nastavené na stabilních 23 stupňů, v lednicích jsou trvanlivé potraviny a jezdíme auty, která nás dovezou i do obchodu za rohem. Člověk se cítí fajn, jenže tahle pohoda mívá i stinné stránky. Buňky v těle časem zleniví, protože nemají důvod se snažit (1). Jak je probudit z letargie?
Chlad jako vnitřní spalovna kalorií
Když se řekne otužování, mnozí si vybaví trápení v ledové kádi. Skutečnost je však mnohem zajímavější. Krátkodobé vystavení extrémnímu chladu aktivuje hnědou tukovou tkáň. A je to jen dobře, protože tento typ tuku má unikátní schopnost pálit kalorie jen proto, aby vyrobil teplo a zahřál promrzlé končetiny. V okamžiku, kdy drkotáte zuby, se ve vašem nitru dějí věci, které zlepšují citlivost na inzulin a pomáhají regulovat hladinu cukru v krvi. Nevěříte? I četné odborné výzkumy potvrzují, že pravidelné ochlazování zvyšuje počet buněk spalujících kalorie (2). Nejde o to strávit hodinu v mrazáku, postačí i minuta pod ledovou sprchou na závěr běžné sprchovací hygieny.
Hladovění pro důkladnou očistu
Představa, že musíme jíst každé tři hodiny, aby se nezastavil metabolismus, je jeden z největších omylů současné výživy. Organismus totiž potřebuje od trávení i nějakou tu pauzu, aby se mohl věnovat úklidu. Odborně se tomu říká autofagie. V podstatě jde o to, že buňky doslova požírají své poškozené části a recyklují je na novou energii. Je to jako mít v sobě malou úklidovou četu, která se do práce pustí teprve tehdy, když do systému přestanou proudit nové suroviny. Kontrolované hladovění, například v režimu šestnáct hodin bez jídla, vyvolává stav mírného stresu, na který systém reaguje posílením své obranyschopnosti. Výsledkem bývá lepší kognitivní funkce a nižší úroveň systémového zánětu (3).
Nepohodlí? Forma degenerativní prevence!
O přínosech takových krátkodobých výzev hovoří i přední vědecké kapacity. „Lehký stres ve formě chladu nebo lačného žaludku je skvělý pro udržení zdraví a odolnosti mozku,“ uvádí americký neurovědec Mark Mattson. Podle jeho zjištění výstup z komfortní zóny stimuluje produkci proteinu BDNF, což je v podstatě růstové „hnojivo“ pro neurony. Tento expert tvrdí, že bez občasného nepohodlí nervová soustava chřadne a ztrácí schopnost efektivně reagovat na skutečné hrozby (4). Stimulace nervových spojů je zásadní pro prevenci degenerativních potíží, které se obvykle připisují stáří, i když za nimi často stojí jen dlouhodobá nečinnost.
I horko svede divy
Teď tu máme opačný případ. I intenzivní fyzická zátěž nebo pobyt v horké sauně funguje báječně, a to na podobném principu jako chlad, jen z druhé strany. Při vysokých teplotách tělo vyrábí proteiny tepelného šoku. Tyto molekuly dohlížejí na to, aby se ostatní bílkoviny v buňkách správně skládaly a nedocházelo k jejich shlukování, které je typické pro mnohá onemocnění. Sauna navíc simuluje mírnou kardiovaskulární zátěž. Srdce bije rychleji, cévy se roztahují a vy přitom jen sedíte na dřevěné lavici. Kombinace pohybu na hranici zadýchání a následného prohřátí prokazatelně prodlužuje dobu, po kterou se člověk těší plnému zdraví (5).
Něco jako zpátky na stromy
Tohle všechno zní lákavě, ale možná se ptáte, proč bychom si dobrovolně měli způsobovat nepohodlí, když jsme si na pohodu dávno zvykli. Příklad si můžeme vzít z našich předků, kteří neměli jinou možnost než čelit mrazu, nedostatku potravy a fyzickému vyčerpání. Jejich těla byla na tento režim nastavená. My jsme tyto stresory odstranili a nahradili je chronickým psychickým stresem z e-mailů a termínů. Ten nám ale nijak nepomáhá, naopak nás ničí. Krátkodobý fyzický diskomfort je tedy lékem na civilizační otupělost. Navrací nás k nastavení, ve kterém je stres užitečným nástrojem pro růst, nikoli nepřítelem, před kterým je nutné se schovat pod deku.
Zlatá střední cesta k vitalitě
Všeho ale s mírou. Zásadní je tady právě to magické slovo „krátkodobě“. Pokud byste se rozhodli nejíst týden nebo zůstali v ledové vodě půl hodiny, místo adaptace by nastalo poškození. Cílem je tu lehce vystoupit z komfortní zóny, trochu se zapotit, zatřást zimou nebo nechat žaludek chvíli kručet, a pak se zase vrátit do bezpečí. Místo hledání dalšího zázračného doplňku stravy, který slibuje omlazení, rychlý úbytek nadbytečných kilogramů či okamžitou vzpruhu koncentrace zkuste občas vypnout topení nebo prostě jen vynechat snídani.
Sledujte nás na sociálních sítích:
