Názorů na nevěru je asi tolik, kolik lidí žije na naší planetě. Většinou se však nachází ve 2 extrémech.
Na jednom pólu je nevěra naprosto neodpustitelnou záležitostí, kdy je vztah třeba okamžitě opustit a nevěrníka i s milenkou, pokud možno, zabít, až po opačný extrém, kdy je nevěra brána jako ta největší samozřejmost a nejpřirozenější součást vztahu dvou lidí, nad kterou není třeba se pozastavovat více, než když nám ve spíži dojde mouka.
Jednejte s rozmyslem
Bohužel, ani jeden z těchto extrémů většinou neumožňuje spokojený partnerský život. Když nevěru považujeme za samozřejmost, těžko se nám ve vztahu buduje důvěra a intimita, protože tyto jsou závislé právě na výlučnosti našeho vztahu. Ale pokud hned po náznaku nevěry máme tendenci pálit mosty, snadno s vaničkou vylijeme i dítě.
„Jak mi to mohl udělat!“ „To je naprosto nepřijatelné!“ „To bych já nikdy neudělala!“ jsou nejčastější reakce mých klientek, když zjistí, že je jejich partner podvedl. Jejich optika však bývá značně černobílá. Muž, který je podvedl, je ten „panchart“, který je zradil, a ony jsou ty chudery oběti, kterým se stalo tohle hrozné příkoří. O milence ani nemluvě. Ale opravdu?
Nic není jen černé, nebo bílé
Na první pohled to tak samozřejmě vypadá. Ona přece nic špatného neudělala a muž ji podvedl. Když si k tomu ještě vyslechne příběhy svých kamarádek, které nelení přispěchat s příhodou, jak je také kdysi nějaký muž podvedl, potvrdí si navíc stereotyp „všichni chlapi jsou stejní, všichni podvádějí“ a to ji ještě víc utvrdí v představě, že se nedá nic dělat, že takhle život prostě chodí.
Nevěra nikdy nenastane jako blesk z čistého nebe.
Nám to tak sice připadat může, protože většinou to je z ničeho nic, kdy se informaci dovíme. Ale v našem partnerovi se to nejspíš nějakou dobu pěkně intenzivně mlelo, než po tomto řešení sáhl. A záměrně píšu řešení, protože jen velmi málo mužů má nevěru místo fotbalu nebo rybaření.
Daleko častěji se u nich jedná o snahu dostat se z nějaké nepříjemné situace, dlouhodobé nespokojenosti, kterou ve vztahu pociťují. Buď si jich žena nevšímá, odbývá je, nezajímá se o ně, nedělí se o své pocity a prožitky, nedává najevo, že je potřebuje nebo je protivná, neustále jim něco vyčítá, křičí, rozčiluje se či si na ně vylévá svůj vztek.
Samozřejmě to dělá proto, že je také nespokojená. Jen většinou s takovou nějakou představou, že ten její to snese, že se přece tolik neděje, že ona si přeci trochu zanadává, ale to přece nemůže ničemu nijak moc vadit. A při tom netuší, že jejího chotě se její výlevy dotýkají víc, než by ji kdy napadlo…
Milenka umí především naslouchat a obdivovat
A když se najednou v jeho okolí objeví žena, kterou zajímá jeho názor, vyslechne ho, aniž by mu skákala do řeči či ho upozornila, že si pokapal kravatu omáčkou a ještě se u toho příjemně usmívá a nezvyšuje hlas, muž prostě neodolá. A ne proto, že ona úžasná má větší prsa nebo štíhlejší pas než manželka, ale protože má vedle ní najednou pocit, že si ho někdo váží, že je pro někoho důležitý.
Což je nabídka, kterou prakticky nelze odmítnout. Potřebu cítit se oceňovaný a důležitý má každý z nás, a pokud tato potřeba trpí, začne se hlásit o své naplnění. Stejně, jako když déle nejíme, ozve se hlad, a čím delší doba od minulého pokrmu uplynula, tím nutkavější je.
Život v partnerství je neustálé snažení
Čímž rozhodně nechci ani naznačit, že řešením je svého muže chválit za každou maličkost, jak se mnohdy dočteme. Takové ty neupřímné hlášky o tom, jak je fantastický, že si po sobě uklidil talíř, nám stejně nezbaští. Buď opravdu udělal něco, co oceňujeme a pak je samozřejmě na místě dát to najevo, ale chválit pro chválení samotné – tím si bude připadat ještě hloupěji, protože pokud to nemyslíme doopravdy, stejně to dřív nebo později prokoukne.
Co však na mysli mám, je náš celkový postoj, který k němu zaujmeme. Většinou pomůže, když si uvědomíme, že na nic, co od něj směrem k nám proudí, nemáme žádný automatický nárok. Pokud se rozhodne v čemkoli nám vyjít vstříc, je to jeho dobrá vůle a nikoli povinnost.
Partner není váš majetek
A další věc – když usoudíme, že už svého muže jednou máme a je náš, že by nás přece nikdy neopustil, začne být v našem vztahu nuda. Najednou není důvod se o něco snažit, o cokoli usilovat. Ale to, že jej máme třeba i za manžela, neznamená žádnou jistotu či záruku, že už bude jen náš. Což vypadá jako nepříjemnost, ale pokud si to uvědomíme, je to výhoda. Pokud totiž vztah jako jistotu nebereme, máme pořád motivaci se o něj starat. Zjišťovat, jaký má ten druhý na různé věci názor, co ho trápí, co by si přál – a to je nakonec i zábavné. A ve vztahu, ve kterém jsou oba opravdu spokojeni, se nevěře nedaří…
Psycholožka PhDr. Katarína Lomská Filasová se věnuje individuálním a párovým konzultacím. Pomáhá klientům zorientovat se v jejich životě, zbavit se nefunkčních vzorců chování a rozšířit svůj úhel pohledu o nové možnosti řešení problematických situací. Vede také semináře osobního rozvoje.
Vice na www.rozvoj-osobnosti.cz
Všechny články autorky:
Biologické hodiny tikají. Mám mít dítě za každou cenu?
Proč nemůžete najít toho pravého? Víme, kde děláte chybu
Máma, manželka, kamarádka... Nesnažte se žít v rolích
Než si našel milenku, tak bylo vše v pořádku... Nebo ne?
Miláčku, nejsem moc tlustá?
Nechce se s vámi milovat? Třeba ani nemůže
Poučujete a sekýrujete partnera? Pak se nedivte, že s vámi nespí!
Nespí se mnou kvůli práci. Pravda, nebo výmluva?
6 důvodů, proč s vámi partner nespí. Jak na něj?
Kolik sexu je málo? Jak často se máte milovat?
