Po celé generace si rodiče stěžují, že jejich děti mají příliš mnoho hraček a že oni sami si museli pohrát s mnohem omezenějším výběrem. Jenže sami rodičové jsou těmi, kdo pak svá dítka zahlcují hromadou zbytečností. A vědci z Ohia jim k tomu mohou říct jediné, že tím psychologickému vývoji svých ratolestí vážně škodí. Nadbytek hraček totiž podporuje poruchu pozornosti a neschopnost prožívat naplno kvalitní čas.
Čím méně hraček dítě má, tím se naopak u něj lépe rozvíjí tvořivost. Pokud nemá dítě dostatek hraček a má omezený výběr, touží více po interakci s jinými dětmi a je sociálně zdatnější. S menším počtem hraček pak děti vymýšlejí více způsobů jejich využití a jejich hra je delší a pestřejší.
„Tato studie se snažila určit, zda počet hraček v životním prostoru dětí ovlivňuje kvalitu jejich hry… Výsledky naznačují, že hojnost hraček příliš rozptyluje… s menším počtem hraček si děti hrají déle a více se zaměřují na hru, která je kreativnější,“ tvrdí doktorka Carly Dauch z University of Toledo v Ohiu.
Nebezpečná motivace
Spousta rodičů navíc používá hračky a nejrůznější další dárky k motivaci svých dětí. A ani s tímto postupem odborníci na dětskou psychiku tak docela nesouhlasí.
„Děti, které dostávají hodně materiálních odměn od rodičů, se budou i v dospělosti odměňovat materiálně, což může být problematické. Když děti pomocí dárku chválíte za něco, že třeba uspěly ve fotbale či dostaly jedničku ve škole, když jim dáváte dárky jako způsob projevu citu a když je trestáte tím, že jim věci berete, třeba oblíbenou hračku či hru, to vše vede k velkému materialismu u dětí v dospělosti,“ tvrdí doktorka Marsha Richins z Chicaga.
Děti, které dostávají odměnu a pochvalu ve formě materiálních věcí (hmotných dárků), používají vlastnictví věcí jako definici sebe sama, pak mají tendenci hromadit věci, aby se samy posílily. To jsou vše základní principy materialismu.
Nejhorší situace podle Richins nastává, když nemají rodiče na děti čas a řeší svůj pocit provinění – že se nevěnují dostatečně potomkům – nákupem dárků a věcí. Dítě to silně vnímá, psychicky strádá a budujeme si v mozkovém centru odměny silnou závislost na hmotných věcech. Jenže věci jako takové ukojí centrum odměny pouze jednorázově. Materialista tak neustále touží po nových a nových věcech, pořád je hromadí, žene se za penězi a nákupy, ale jakmile jednu věc má, centrum odměny žádá další. Neboť uspokojení se pojí především s momentem nabytí věci.
