Komentáře k článku

Ženskou která nechce děti bych poslal do háje, to snad neni možný ty vole, ve 29 se nechá sterilizovat, pak bude jednou brečet jak byla blbá.

Nad jejím rozhodnutím se pohoršují nejvíc ti, kteří nejsou schopni řádně vychovat dítě - ráda bych poznala ženu, která opravdu, ale opravdu chtěla vždycky aspoň sedm dětí, přestože nemá kde bydlet, nemá práci a tudíž ani peníze a nakonec ani zodpovědného partnera, který by tuto "radost" s ní sdílel... Já své děti miluji nede vše, ale kdybych byla znovu mladá a věděla, co rodičovství obnáší, tak bych se rozhodla stejně jako Nela;-)

Podle procenta u první možnosti ankety je jasné věkové složení respondentů:)))) Asi bych před lety,jako nevybouřenej puberťak hlasoval podobně,dnes vím,že opravdovej život je někde jinde....k tomuto zjištění se ale musí každý dopracovat sám,někdo nikdy a toho je mi líto:(

lDobrý večer je mi 59 let, jsem muž mám dva syny, nikdy jsem žádný komentář nikam nepsal.Když jsem si přečetl o slečně která se nechala dobrovolně připravit o možnost mít děti , tak je mi hrozně smutno.Jak jsme jako generace zklamali , nedokázali jsme vychovat novou generaci která by pochopila co je život.Možná se ani nemusela nechat uměle zneplodnit protože dítě si vybírá rodiče ne že rodiče si řeknou ,tak a teď budeme mít dítě , to by bylo moc jednoduché a děti by mohl mít každý kdo si vzpomene.Ale takto není je moc žen které by chtěli ale nejde to.Tato žena aby asi nikdy neotěhotněla ,protože tu by si žádné dítě nevybralo.Přeji ji aby si užívala života dokud to jde.Jeden citát říká: Když jsi se narodil všichni se smáli a ty jsi plakal , žij tak , aby jsi se smál a všichni plakali až budeš jednou odcházet.Snad se bude smát...

upřímně já si myslím, že je to každého věc. Já se rozhodla už v patnácti, že děti mít nebudu, je mi přes třicet a nelituji. Sterilizovaná nejsem, ale stejně je nechci, nemám k nim žádný vztah a i když mám neteř a dva synovce, které znám od kolíbky, jednoduše mi slovo děti nic neříká. Ví to nejbližší a ti to respektují, zbytku je do toho houby je to jen moje rozhodnutí

Jak režim podsouvá lidem, aby se nemnožili... Aby byl rozbit tisíce let fungující rodinný model... Jeden by se zblil, když to čte a co hůř, když dopady této prasečí propagandy vidí. Goebbels byl břídil proti dnešním médiím. My jsme o dítě přišli v 9. měsíci, z ničeho nic se malá uškrtila na pupeční šňůře, kterou felčaři neviděli či vidět nechtěli. Nikomu bych tento zážitek nepřál, ani nejhoršímu nepříteli. Asi někteří médii zblblí lidé potřebují něco takového prožít, aby si uvědomili, že si mají života vážit a že momentální konzum a požitky na úkor budoucnosti nejsou tou správnou cestou. A jaké sobectví je být zdravý, ekonomicky normálně činný a rodinu nezakládat, protože to zrovna není "in"...

Škoda , že takové rozhodnutí neučinila Tvoje matka

Statistika hovoří jasně. Čím inteligentnější, tím méně dětí. Tak se starejte, já jdu myslet, a ten zbytek nechám na Vás. :-)

Nikdo nema pravo nikoho odsuzovat.Clovek to 9 mesicu nosi v sobe. Pak skolka skola studia a pakd treba spadne do drog a zabije i vlasrtni matku. tak kdyby mohla ted by uz deti nikdy neporizovala.Same starosti a pak Vas upichne do LDN a chodi Vam pro vas duchod. Malo ktere deti odvdeci rodicum dobrem. Tak slecna je krasna a at si uziva zivota. Drzim ji palci Natalie

Je mi 43 let a od svých 23 let jsem věděla, že děti nikdy mít nebudu. Nemám je. A každý den jsem vděčná za to, že můžu žít život podle svých představ a nelituji ani jednoho dne. Partner má stejný názor jako já. Myslím si, že nemít dítě je naprosto v pořádku a mělo by být plně respektováno.

Klasické okno Overtona - ako z neprijateľnej veci urobiť bežnú prax. Má to niekoľko etáp. Toto je podľa všetkého prvá, keďže je to spoločensky "neprijateľné". Na poslednej etape bude zrejme sterilizácia úplne bežná a považovaná za spoločensky prospešnú.

Bude toho litovat, 4,5 miliardy let starý instinkt rozmnožování nelze potlačit.

S rozhodnutím bezdětnosti nemám problém, ale požadovat respekt bez respektu? („Neumím si představit, že bych nesla odpovědnost za život a zdraví jiného člověka, to je podle mě velmi sobecké.“ či dávat do rovnice "mít dítě" = "stát u sporáku, žehlit a přebalovat"). To svědčí buď o tom, že autorka má v tomto směru ještě leccos nedořešené nebo o tom, že pisatelka je ryze imaginární postava.

No, hlavně že ti "nejinteligentnější" a také ti, kteří sem přichází jako "uprchlíci" budou mít dětí hodně - jen tak dál. Naše populace zřejmě vyhyne... :-(

Aha, tak opět těsně vedle...

To je dobře, že lidé s takovými názory vymřou. Přežijí jen ti, co umí něco hezkého zachovat.

Je mi jí líto, hlupáčka. Nikdo ji nebude v životě mít rád tak, jako vlastní děti.

Jak bude vypadat populace v roce 2100? Bude mít kde bydlet? Víte kolik odpadu vyprodukuje jeden člověk? Víte že na tý planetě kterou zaplavujeme nesobeckými konzumenty a strávníky žijeme? Já že jsem sobecká!?

Děti mít taktéž pravděpodobně mít nebudu. Jsem nejstarší z pěti děti s velkými věkovými rozdíly, od raného věku až do jedenadvaceti let jsem prakticky dělávala chůvu. Nejprve jsem bydlela s mámou, pak s tátou a každý z nich měl ještě další děti. Máma nás vychovávala sama spolu s babičkou. Obě dvě k nám byly kruté (sexuální urážky v dost raném věku, dva roky jsem tajila, že už menstruuju a pak následovaly jen výhružky typu - když dojdeš s parchantem, půjdeš na potrat - paradoxně jsem byla pannou hluboko do dvaceti), vybíjely si na nás vztek na otce a kolikrát přes nás tátu vydíraly. Máma je jinak hodná ženská, ale to, jak s náma zacházela ještě takových sedm let po rozvodu, na náš vztah mělo významný dopad. Nebyla, není a nebude to nejbližší člověk, kterého mám. Je to máma, mám ji svým způsobem ráda, ale není to člověk, za kterým bych šla, kdyby mi bylo ouzko. Na to jsem bohužel musela mít vždycky jiné lidi. I to je jeden z důvodů, proč nepociťuji potřebu mít děti, ve mně samotné je to zraněné dítě, které tehdy nemohlo nikam utéct. I tohle jsou bohužel rodiče... Ten další pocit je, že mám vlastně "odchováno" a nepotřebuji to opakovat (skutečně jsem se o mladšího bratra starala např. i v noci, na úkor školy, když byla kupř. máma nemocná). Další problém je opakující se psychické nemoci v rodině. Už jen tuhle zátěž nechci přenášet... Peníze ani kariéra pro mě moc význam nemají. Chci akorát dělat to, co mě baví, i když peníze jsou za to mizerné. Děti mám paradoxně jinak moc ráda, vymýšlím programy pro děti a sama jsem mezi dětmi oblíbená. Ráda také dobrovolničím a pomáhám ostatním. Bohužel, víc sobců jsem zatím potkala mezi lidmi s dětmi, než mezi bezdětnými. Často si své ego zvyšovali skrze své děti... Na smrtelné posteli můžete zůstat sám i bez dětí. U nás v rodině zůstal v každé generaci někdo bezdětný - nikdy neumřel sám, vždy byl součástí širší rodiny. Přála bych si, aby to u mě bylo podobné.

Dříve měli nejvíc dětí ti nejchudší. A nikdy se lidé neměli lépe než my teď. Že by naši předci byli moudřejší? Jinak bychom tady možná ani nebyli.